Zase. Zase začínám psát. Proč blog a proč zase? Protože si zase myslím, že mi to psaní tentokrát vydrží - a ono fakt vydrží. Vždycky jsem psala ráda, ale nikdy jsem nevěděla co, kam a proč vlastně; a na tom to vždycky ztroskotalo. Svůj první blog jsem psala už někdy kolem roku 2004, a bylo to o amatérském fotbalovém týmu, za který jsem hrála. Následovalo období, kdy mě bavily různý citáty, vtípky a návody, a tak jsem projížděla internet, a v domění, že něco vytvářím, jsem to za pomoci ''ctrl+c'' a ''ctrl+v'' všechno lupala na svůj druhý blog. Teď už jsem ale trošku jinde, už mi není třináct, nehraju fotbal, a v době kdy mám čas už neprojíždím internet a nečtu vtípky, ale lakuju si nehty a podobný holčičí věci. Vlastně ani tohle není pravda. Času už tolik nemám, a když jo, věnuju se domácnosti a rodině.
A proč chci zase psát? Momentálně nepracuju a ve chvílích kdy mi spí dítě a mám uklizenou domácnost, se chci věnovat něčemu svému. Neočekávám, že ty moje žvásty o všem a o ničemu bude někdo číst a upřímně - ono není proč, já bych to taky nečetla. Nezajímají mě výlevy naprosto neznámé holky, která skáče od ničeho k ničemu. Tenhle můj blog, na kterej stejně zase napíšu tři články a pak na něj zapomenu, je bez zaměření. Není o dětech, není o kosmetice, není o hubnutí, není o cestování, není o životním stylu. Je jen o mně - o všem a o ničem. O mě a především pro mě.
Pokud to někdo dočetl až sem, zaslouží medaili za statečnost a omluvu za dvě ztracený minuty života.
Žádné komentáře:
Okomentovat